Zábavná technika

Techniku jsem měla vždycky moc ráda. Technika byla už můj obor, když jsem se chtěla vybírat nějakou školu, na kterou půjdu po střední škole. A chtěla jsem, abych měla vzdělání vysokoškolské. Vždycky jsem toužila po tom, že jednoho dne budu mít vysokou školu a nějakou univerzitu, protože studium mě moc bavilo, a proto jsem si řekla, že až si udělám gymnázium, tak určitě půjdu na nějakou vysokou školu. A to se mi taky vyplatilo a povedlo se mi to.  A protože jsem velmi technický typ a jsem v tom opravdu moc dobrá, tak jsem si vybrala tu školu, která je technického zaměření. Chodila jsem na technickou fakultu. Škola mě opravdu moc bavila, protože jsem tam dělala věci, které mě odjakživa moc bavila a teď jsem mohla rozvíjet svůj talent pro techniku.

Technika mě doprovázela vlastně už celý život. Už jako malé dítě jsem si hrála taky moc ráda s malými roboty a musím říct, že mého bratra to opravdu moc štvalo a občas mu to i vadilo. Protože můj bratr měl rád roboty. A já, jelikož jsem měla ráda techniku, tak jsem mu ty roboty moc ráda kradla a hrála jsem si s nimi. S roboty jsem si hrála, ale taky jsem je moc ráda rozebírala.

A bohužel i rozbíjela. Jenže jsem je nerozbíjela z toho důvodu, že bych ji chtěla rozbít. To vůbec ne. Chtěla jsem si s nimi hrát. Zajímalo mě, co je uvnitř robota. Co může být tak uvnitř hračky robota? To mě velmi zajímalo. A protože dětská hračka robot není tak moc vyspělá, tak jsem si myslela, že asi nic moc extra tam nebude. Ale i to mě stále více zajímalo. A tak jsem si řekla, že se jednoho dne do toho robota podívám. A jaký byl výsledek? Opravdu nic moc. Od té doby jsem se tomu už nevěnovala. Raději jsem se dala na vyspělejší techniku. Baví mě i nové technologie. Například třeba kolo. To už je v dnešní době tak vyspělé, že koupíte i kolo za jeden milion korun. A to už je opravdu pecka. Ale záleží na tom, jak kdo má rád techniku. Někdo je pro a někdo proti.